Májuška už svůj běh doběhla...
Všechny krásný vzpomínky si nechávám sobecky pro sebe.
*
Chtěli jsme pro Gezánka kamaráda, se kterým by si moh hrát. Doma, zatímco jsme v práci, venku, kamkoli jdem na procházku, na výlet, na víkend...... a tak se k nám do rodiny dostala Mája, útulačka z Tróji.
Nato, že sme chtěli malýho, nechlupatýho, nenáročnýho pejska byla Mája docela velká, chlupatá a nenažraná :) A taky dost svérázná. S Kubickem se skamarádila hned, chodil s ní od prvního dne navolno, poslouchala na zapískání, vítala ho radostným kňučením, skákala po něm a učůrávala. Semnou to bylo horší, mě čekaly tejdny vrčení a cenění zubisek... Bodejď by ne, pořád sem jí otírala packy, čistila zuby, vyčesávala přebytečné chlupy, a to byl zásah do jejího soukromí. Jednoho dne se pak sama přišla přitulit do postele, tentokrát ne ke Kubickovi, ale ke mně, nenápadně našlapovala a už stála nade mnou. Odhrnula sem peřinu a Majucha se svalila ke mně. Od tý doby sme byly čtyři.
To byl její styl. Do postele, na gauč, na místo i pod stůl se vždycky doslova svalila, a podle toho typickýho zvuku člověk věděl, kde právě je. Celej den vydržela vklídku si snít o svých psích věcech.
Když jí přepadla chuť na klacíčkování nebo míček, nedalo se jí odolat. Nosila pořád dokola a chtěla je házet dál a dál. Předváděla za to mrštný obraty a různý akrobatický kousky.
A to byla taky sranda u vody. Májuška byla v útulku údajně kolem pěti měsíců a před tím, ať už byla kdekoli, asi vodu nikdy nevyzkoušela. Poprvé čučela jak blázen, kam to Gezánek skáče. Páníček hupsnul za ním a Májuška závislák nakonec vodu taky vyzkoušela. Tyjo to byl mazec, taková hubená vopice, tlapky velký jak ploutve, zátěž jen pár kilo, to se to plavalo. Ani páníček jí nestačil. A pro míček se klidně potopila pod vodu a hledala, až se div neutopila!
A jak sme se koukali večer v posteli na notebooku na filmy? Ležíme si opřený o polštáře, pc mezi náma tak, abysme dobře viděli... za LCDéčkem se najednou objeví hlava, uši do strany jak netopejr, a čumí... a čumí... Tak z toho sme měli ty nejuchechtanější záchvaty!
Jo jo, chybíš nám, naše vopice, vopičando, kulíšku, kulišáku. Od tý doby, cos k nám přišla s pánem z útulku a sedla sis před nás (a o patnáct minut pozdějc sme si tě vedli domu) sme spolu zažili strasně moc..
Máme tě rádi! Tvoje rodina.
*